pondělí 4. srpna 2008

Strašlivá podívaná

V pátek přijela k nám do Kadaně už po několikáté zahrát folková kapela Strašlivá podívaná z Plzně. Tahle kapela patří mezi moje velké lásky hned z několika důvodů.

Narazil jsem na ně náhodou kdysi v Plzni na festivalu Na ulici (ony totiž náhody hrály v mém životě vždycky velkou úlohu). Já, jako téměř zavilý metalista, jsem se k této kapele dostal asi jinou cestou, než je to u jejích fanoušků obvyklé. Je to hlavně pro jejich historizující a epické pojetí folku a mně hodně blízké texty charizmatického kapelníka Petra Merxbauera (no, asi by se slušelo říci, že i další členové, hlavně členky, kapely jsou charizmatické osobnosti).

Dále jsem na ně (vždycky) náhodou narazil při občasných návštěvách Hasištejna, a nejvíc jsem si je zamiloval, když jsem zjistil, že rádi jezdí zahrát i na Horní Hrad.



Jeden večer dokonce, když se zbytek kapely rozejel zpět směr Plzeň, zůstal Petr Merxbauer přes noc s námi u ohně na nádvoří a zpíval všecky ty možné i nemožné odrhovačky. Byl to milý večer. A stejně tak jsou milé všecky jejich písničky.

No a protože část textů kapely je inspirována Plzeňským krajem a jeho pověstmi, jsou mi jejich písničky o to bližší, neboť Plzeň a její okolí mi z dob mých studií rovněž strašlivě přirostla k srdci. A nemusím už třeba ani moc dodávat, že Plzeňské pověsti vtipně parafrázoval i další z mých oblíbenců Zdeněk Šmíd. Zkrátka, všechno se nakonec stejně spojí...

pátek 1. srpna 2008

Začátky...

Že začátek obvykle následuje po konci něčeho starého, je známá věc. A protože se mi letos rozpadla kapela, honí se mi toho hlavou spoustu a nemám moc s kým tyhle věci probírat, rozhodl jsem se, že si budu sem takhle psát, a třeba mi to pomůže odpovědět na některé moje nezodpovězené otázky.

Přivedl mě na to vlastně Honza Losenický a jeho Soběpisník. Píše často o věcech, které jsou mi blízké. Zřejmě to bude tím, že máme některé společné zájmy (teď myslím hlavně divadlo a literaturu), některá oblíbená místa, některé oblíbené lidi, a v neposlední řadě taky společné město, v kterém žijeme a v kterém se toho děje dost na to, abychom se, byť z různých stran, u toho dění často potkávali. Poslední popud mi dneska dala Lucie, naše zpěvačka, když mi napsala, že "bych si měl taky založit nějakej ten blog". Tak.

Chtěl bych sem zapisovat některé své dojmy z různých míst, akcí nebo koncertů, které budou stát za zmínku, nějaké fotky mých oblíbených míst a lidí, i třeba texty písniček, které budou podle mě obsahovat nějaké důležité sdělení nebo budou prostě jen hezké.

No a proč Silent Land? Je to název jedné mojí už hodně staré písničky. Když si přečtete její text (hřích mého nezralého mládí), bude vám snad vše jasné...

I am left alone in a silent land
beneath the stars I'm laying my head
when at last my toil will be passed
my aimless journey will take its end

Many questions said no answers known
deep inside me I feel a stone
high in the sky only a raven flies
it seems to be a friend not a foe

Spread your wings and lead me on
far away beyond mountains tall
so spread your wings I have to go
fly only friend that I know

It was last night I had a dream
a gate in the mountains I've never seen
from caverns dark and dungeons deep
whispering voices were calling me

Spread your wings and lead me on
far away beyond mountains tall
so spread your wings I have to go
fly only friend that I know